Sociálně-emocionální učení je o prevenci a citlivosti

Ze všech stran neustále slyšíme, že dnešní děti jsou zlé, agresivní a nevychované. Dokládají to i tyto čtyři věty: “Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele.” Tipli byste si, kdo to řekl? Je to až k nevíře, ale autorem tohoto výroku je samotný Sokratés. Možná tedy spíše než o skutečnou změnu jde jen o přirozenou tendenci každé generace vytyčit se oproti generaci mladší. Těžko tedy říct, zda je dnešní situace horší. Ovšem to, že se mezi dětmi často vyskytuje agresivní chování, je fakt podložený mnoha výzkumy. Co s tím tedy můžeme dělat? Jedním z mnoha způsobů prevence agresivity a impulzivity dětí je sociálně-emocionální učení (dále SEL). Collaborative for Academic, Social and Emotional Learning pracuje s následujícím modelem:

SEL je tedy jakýsi proces učení, které je zaměřeno na osvojování pěti základních sociálně-emocionálních kompetencí:

  • Sebeuvědomování (self-awareness), které zahrnuje schopnost rozpoznat vlastní emoce a uvědomovat si jejich vliv na vlastní chování.
  • Seberegulace (self-management) souvisí se schopností regulovat vlastní emoce, myšlenky a chování.
  • Sociální cítění (social awareness), kam spadá empatie, porozumění sociálním a etickým normám, uvědomování si sociálních vlivů a sociální opory.
  • Zodpovědné jednání (responsible decision-making), kam patří schopnost provádět konstruktivní a respektující rozhodnutí.
  • Vztahové dovednosti (relationship skills), jež se týká toho, jakým způsobem komunikujeme s a reagujeme na druhé lidi.